Ezoterika Duchovné záležitosti, poznanie, básne , malba a hu

1^ Oldřich TEGZE, Neverbální komunikace, Praha, 2003, str. 375 - 380.

1^ Vlaďka RISHEROVÁ – KATZEROVÁ, Dana ČEŠKOVÁ – LUKÁŠOVÁ, Grafologie, Praha, 2009, str. 13- 19.

5.8. Neverbální komunikace v praxi

Jak už bylo několikrát řečeno, s neverbální komunikací se setkáváme dnes a denně. Proto jsem se rozhodla do mé ročníkové práce zařadit dvě příkladové kapitoly ze života, které se zabývají v prvním případě tím, jak by měl přednášející zaujmout své publikum a jakých znaků by si měl u svých posluchačů všímat. V druhém případě se jedná o situaci, s níž se každý několikrát ve svém životě setká – přijímací pohovor. Zde se budu zabývat otázkou správného oblečení, držení těla a gestikulace.

5.8.1. Přednášející – posluchač

Přednášející by měl být správně nadřazen posluchačům. Z tohoto hlediska by tedy jeho pozice měla být upevněna stupínkem.
Pokud chce navodit formální atmosféru, je dobré udržovat si odstup ve vzdálenosti veřejného prostoru – tedy 3,6 metrů a dále. Jestliže ale mluvíme o pedagogovi základní či střední školy, je tato vzdálenost vůči prvním lavicím takřka nemožná.
Neformální vztah získá přednášející postupováním do společenského nebo osobního prostoru. Pohodlně k tomu postačí procházení mezi posluchači. Tato metoda zároveň pomůže lépe navodit diskuzi, která by měla na konci přednášky pokračovat. Problém s vyvoláním diskuze nastává v případech velkých poslucháren, kde není možné dostat se blíže ke všem posluchačům, proto obvykle diskutují hlavně posluchači v prvních řadách.
Nejen vzdálenost je důležitá. Z hlediska posturologie je důležité, aby přednášející měl pevné vzpřímené držení těla. Působí tak sebevědomě a posluchač tak získává dojem, že přednášející dané problematice velmi dobře rozumí.
Dalším důležitým aspektem je správné oblečení. Představme si, že před nás předstoupí člověk, který má na sobě oblek a je upravený a člověk, který nosí tepláky a působí ležérním dojmem. Koho budeme více poslouchat? Samozřejmě osobu v obleku, neboť působí mnohem důvěryhodněji. Osoba v teplácích si však vyslouží též náš zájem. Ale nikoli kvůli tomu, co říká, nýbrž tomu, jak vypadá. Po celou dobu její přednášky budeme sledovat spíše její oblečení.
Pokud se zaměříme na mimiku přednášejícího, záleží, na jakém setkání přednáší. Pokud je na neosobním setkání měla by být jeho mimika neutrální. V případě, že se jedná o něco osobnějšího, může dát najevo i nadšení a použít jiné pozitivní grimasy. V obou případech by ale za žádných okolností neměl dát najevo nudu, neboť ji velmi snadno přenese na ostatní posluchače. A to i v případě, že téma přednášky může být velmi zajímavé.
Dalším aspektem je zrak. Pokud se přednášející rozhlédne po místnosti a posluchačích, získá tak jasný přehled o tom, jak na ně on sám působí, a zároveň, zda je přednáška vůbec zaujala. Pokud se posluchač snaží očnímu kontaktu s přednášejícím vyhnout, znamená to, že s ním nechce navázat spojení, a že ho nic z toho, co říká, nezajímá. Při tomto zmapování „terénu“ si přednášející zároveň může ověřit, zda s ním posluchači souhlasí (uvolněný posed, rozevřené paže, sedí na kraji židle mírně předklonění), či nikoli (zkřížené ruce či nohy, mnutí spánku ukazováčkem). Dalšími gesty jsou projevy zájmu (postavení ruky uvedeno v kapitole 5.1. Mimika, uvolněný posed - s trupem nakloněným dopředu a rukama volně opřenými o nohy) a nezájmu (hlava opřená o ruku, hlava složená na stolku, případné usnutí). Jakmile přednášející zjistí některá z negativních gest, měl by se snažit o jejich změnu. U osoby se zkříženýma rukama stačí, když jí něco podáme do ruky. V případě zkřížených nohou je to složitější. Pokud je to vhodné můžeme osobu požádat, aby si stoupla k nám, a s její pomocí můžeme vykládat látku. V případě nudy a nezájmu je potřeba změnit styl výkladu, někdy stačí změnit intonaci hlasu, ale většinou ke zdárnému výsledku je třeba učinit mnoho dalších opatření, která vyplynou ze situace. Někdy je nejvhodnější přednášku přerušit přestávkou.

5.8.2. Přijímací pohovor

Přijímací pohovor je velmi důležitou součástí každého života. Jeho výsledek nám může ovlivnit někdy i celý život.
U přijímacího pohovoru je nejdůležitější první dojem. První čeho si personalisté všímají nejdříve, je oblečení. U žen se očekává střídmý barevně sladěný kostýmek s botami na středním podpatku, nejlépe lodičky. Pokud mají sukni, je nutné vzít si silonové punčochy, i v případech kdy je venku teplo. Muži by měli mít na sobě tmavý oblek konzervativního střihu. Nikdy bychom na přijímací pohovor neměli jít v džínech.
Další důležitou částí je přesný čas. Měli bychom být schopní si naplánovat cestu tak, že nás ani zácpa na silnicích nepřekvapí. Je lepší půl hodiny čekat, než přijít o půl hodiny pozdě.
Velmi důležité je i to, jak se posadíme. Žena by se měla usadit s koleny a kotníky u sebe. Případně si může přehodit nohu přes nohu – ale nevyzývavě. Muž si může sednout též dvěma způsoby. Přehodit nohu přes nohu, nebo mít jednu nohu nepatrně nakročenou dopředu a druhou skrčenou pod židlí.
Gestikulace a mimika by měla být umírněná. Pokud jsme nervózní, je dobré dělat co nejméně pohybů, aby nervozita nebyla nápadná. Ruce bychom měli mít před sebou, v ruce můžeme mít něco, co nám pomůže odčerpat náš neklid. Vhodná je tužka, se kterou si můžeme dělat i případné poznámky.
Řeč je také důležitou součástí přijímacího pohovoru. Určitě bychom měli mít před zrcadlem nacvičenou odpověď na otázku, proč si myslíme, že jsme vhodnými kandidáty na nabízené místo. Je dobré vědět, jak při tom vypadáme, a jaká používáme gesta, případně je můžeme před zrcadlem dobře omezit. Řeč by měla být suverénní a sebevědomá, ale ne namyšlená.
Na závěr je potřeba říci, že nejdůležitějším okamžikem pohovoru je první dojem. Tedy zhruba doba prvních třiceti sekund od doby, kdy překročíme práh místnosti. Je proto dobré se před vstupem ujistit, že jsme upraveni. Do místnosti vstupujeme s úsměvem.¹

Od Cervenai :-)