Archetypické postavy

Všechny archetypy mají své světlé, ale i temné aspekty.

Ego-"self "

Freud: Ego je psychická struktura, která prostředkuje mezi sociálními požadavky(Superego) a instinktivními pudy(Id).

Jung: Ego-komplex je citově tonizovaná sebereprezentace, mající jak vědomé, tak nevědomé aspekty a je tedy současně osobní i kolektivní.

Jedná se o to, jak člověk vidí sám sebe plus vědomé i nevědomé city doprovázející tento pohled.

Ego je těžce vydobyté sebeuvědomění, které nás činí lidskými.

Je jedním z mnoha komplexů uvnitř psýché.

Ego ukazuje, že naše "my" či "já" sídlí v psychickém univerzu, přesahujícím naši prchavou představu o sobě, i naše sebevědomé vědomí.

Ego-komplex je skupina sebereprezentací, někdy důležitá, jindy s relativním významem. Má-li být ego nositelem vědomí, musí to být "úplné" vědomí, uznávající lidské meze i nevědomé pozitivní a negativní faktory na ně působící.

Jung zkoumal vztah mezi egem a Self . Jestliže ego ztratí kontakt se Self, objeví se v něm matoucí pocit odcizení, pocity nesmyslnosti až deprese. Jestliže však ego přijde se Self do kontaktu přespříliš, vnímáme se jako všemocní, vševědoucí a nezranitelní(pocit exhibicionistické grandiozity).

Stín

Temná stránka naší duše.

Stín a jeho vlastnosti často upadají do nevědomí anebo je dokonce aktivně a nemilosrdně potlačujeme, abychom si uchovali pobožnůstkářskou sladkost naší iluziorní dokonalosti.

Nevědomí však nepřipraví Stín o jeho existenci a sílu.

Potlačení Stínu způsobuje nutkavé a neurotické projevy anebo jej namísto potlačení projikujeme(promítáme) na jiné lidi a připisujeme jim své odporné a nechutné vlastnosti, které bychom rádi popřeli(paranoia, podezřívavost, ztráta blízkosti a důvěrnosti).

Integrace stínu do vlastního vědomého sebecítění je první a nejdůležitější úkol k dosažení duševního zdraví. Převedením je Stín zbaven své síly, protože skrývané myšlenky, impulzy a fantazie jsou převedeny do oblasti morální volby.

Člověk čelí obtížným etickým rozhodnutím a neurózou se někdy vyhýbá znechucující sebekázni.

Charakter individuálního Stínu je značně ovlivněn osobními i kulturními faktory.

Jiný smysl Stínu lze nazvat objektivním Stínem - archetypem temnoty(absolutního zla), existujícím v kolektivním nevědomí jako protějšek absolutního dobra.

Persona

Persona - z latiny; hercova maska

Pohyby nevědomí jsou nezbytné pro lidskou celistvost. Persona je ta část osobnosti, která se užívá a vyvíjí v našich interakcích(vzájemných vztazích).

Je to naše vědomá vnější tvář, naše sociální maska. Je tváří i rolí, kterou ukazujeme ostatním, zároveň.

Skrze ni se člověk chce jevit jako to či ono, nebo se rád skryje za masku. Personu si buduje jako ochranný val. Je to maska kolektivní psýché; maska jež předstírá individualitu, ale bylo by omylem ji za ni doopravdy pokládat.

Užíváme ji, aby vnější smysl naší osoby dostal smysl.

Mnozí lidé se se svými personami zidentifikují, což vede k zanedbání jejich vnitřních životů. Pak se domnívají, že jsou jen svou vlastní sociální pozicí("já jsem boháč","já jsem nuzák") či vnější profesionální kulturou("já jsem ekonom" a "já jsem technička").

Persona má funkci v prostředkování mezi vnějším světem a egem.

Taktéž i persona může být vyumělkovaná a povrchní a my tak zůstáváme zranitelní.

Persona je ochranný obal vnitřního já. Tato obranná funkce způsobuje, že problémy týkající se individuální persony se objevují ve snu.

Persona je přiměřená a vkusná jako skutečná reflexe vnitřní individuality a cítění(jdem ve snu nazí...atd.).

Anima/Animus

Anima(latinsky duše) - mužův feminní protějšek
Animus(maskulinní duše) - ženský maskulinní protějšek

Tomuto páru jako celku říkal kontrasexuální archetypy.

Jsou to symbolické způsoby vnímání a chování reprezentované uvnitř individuální psýché postavami opačného pohlaví. Jsou vnitřní podstatou této psýché.

Jsou nevědomé a proto obvykle špatně vyvinuty - někdy:
anima - mužova inferiorní(podřadná) feminita
animus - ženina inferiorní feminita

Tyto archetypy mají roli průvodců do nevědomí. Jsou to prostředníci mezi egem a vnitřním životem individua a vedou jej k hlubšímu pochopení vlastního nevědomí.

Kdyby bylo pohlaví skutečně tak totálně jiné a odlišné, co by pak bylo příčinou věčné a trvalé vzájemné přitažlivosti.

Mužství a ženství je potřeba chápat jako symboly jakýchkoli archetypických protikladů. Vedle maskulinní/feminní/ osobnosti v nás existuje nevědomá feminní/maskulinní/ stránka.

Self(či Selbst)

Archetyp celistvosti (pozor: nezaměňte se"self").

Tento archetyp se zachycuje a rozvíjí v náboženské představivosti.

Psychologická manifestace Self je skutečným zážitkem Boha či "Jeho obrazem v lidské duši". ("Bůh nemusí existovat, avšak tento děj se udál" nebo-li Jung teologicky nezkoumá existenci Boha, nýbrž psychologicky zkoumá lidskou psýchu).

Jung se snažil ukázat, jak v psýché existuje obraz Boží existence a jedná v souladu s Božími cestami, ať již je jedincova víra v Boha vědomá či nevědomá.

Matka

Porodila všechen duševní život, se vším jeho nadbytkem a mnohotvárností.

Jung zkoumá v čem se liší vztah mužů a žen k tomuto archetypu.

Komplexový vztah k vlastní matce a záliba v ženách dala matce velký osobní i kolektivní význam.

Otec

Archetypická maskulinita.

Otec je v psychoanalitické teorii omezen jako superego, jako Bůh, jako oidipovský rival a hlava prvotní rodiny.

Puer(Božské Dítě)

"Puer aeternus" - dítě v každém z nás.
Jeho sestra je Kora(Panna).

Puer je symbol nadějí do budoucna, sazenice potencionality života, novosti jako takové.

Puer je více než-li prosté dítě. Je božský a představuje předchůdce hrdiny. Často je vybaveno úžasným nadlidským nadáním již v útlém věku. frivolnost, radost a hra charakterizují toto věčné dítě - nikdy nevyroste.

Charakteristickými projevy puera jsou Peter Pan, ve své hvízdající a radostné podobě, a Érós(syn Afrodité), krásný mladiství bůh lásky a radosti.

Mnohotvárné puerovi vlastnosti se soustřeďují na budoucnost lidského života a na oživující, okouzlující a osvěžující prvky v lidském životě.

Komplex Petra Pana(označení dle Richarda Kileyho) - identifikace s puerem
Vede k povrchně oslnivému, ale v zásadě nezralému dítěti-muži. Není schopen činu a pohlavního života. Vede k přelétavému Malému princi s nerealistickými nadějemi a nepřiměřenými sny, čehož se nezbaví, dokud nenajde správnou rovnováhu a autonomii vůči Matce. Uniká před dospělou odpovědností a bolestí ze separace(odloučení od matky).

Kora(Panna)

Puella aeterna - společnice puerova

Sdílí s ním všechnu jeho jravost a směřování k heroičnosti. Je jeho šarmantním ženským protějškem, působícím jako činitel při naplnění duše.

Představuje archetypickou sílu ženství, zejména jeho proměňující a zprostředkující aspekty.

Hrdina

Archetypický Hrdina symbolizuje vědomé ego.

Jasný pocit, který máme sami ze sebe, sestupuje do stinné temnoty(nevědomí). Toto se musí splnit, sbychom rostli a dospívali jako individualita, což připomína mytologický sestup hrdinův do podsvětí.

Lidská omezení způsobují, že tento vědomí i nevědomí boj za uvědomnění sebe i jiných prochází často cykly, obdobnými s cyklyckými porážkami a obnovami, jež zobrazují hrdinské legendy.

Hrdina je jedna z manifestací archetypického mužství.

Identifikace s hrdinou je psychologicky flirt s katasrofou, mající smrtící účinky. Domýšlivá pýcha hrdiny(a moderního člověka), který je oslněn svými mentálními a mocenskými schopnostmi, zapomíná, jak snadno může být i on sám zaskočen nevypočitatelnými a nepřemožitelnými silami, které se marně snaží zaplašit pomocí podceňujících jmen jakými jsou:"iracionální, primitivní, nemorální, barbarské" atp. Tyto síly sídlí nejen ve vnějším světě, nýbrž i v naší duši.

Hybris(z řečtiny dle Junga) - domýšlivá pýcha na naši současnou víru ve vlastní schopnosti

Jung uznával potencionalitu(schopnosti) nevědomí a proto byl podezřívavý vůči jakémukoli přeceňování vědomého ega.

Hrdina nemusí symbolizovat pouze vědomí či výkon, ale i separaci od Matky.

Osobní i kolektivní vývoj hrdiny je symbolem libida.

Moudrý Stařec

Logos ve všech svých formách i účincích.

Charakterizují jej znalosti, reflexe, vhled, moudrost, důvtip a intuice, poklid a poustevnická tajuplnost.

Jedná se o magickou sílu, která člověka vede a posiluje v jeho vnitřních bojích. proměňuje a tvoří, nenásilně pobízí k cestě vzhůru a kupředu, bez příkazů řídí a radí.

Stejně jako Hrdina i on se může objevit i u ženy jako vtělení určité stránky jejího anima(obzvláště pak v pozitivním animusu - pomáhající, skrytá síla její vnitřní moudrosti ducha).

Kejklíř

Nositel Stínu( karetní Žolík - žertéř).

Čtverák a neotesanec Enšpígl a jemu podobní.

Vztah k mytologii a badateli Karlu Kerényimu ovlivnil v mnoha ohledech Jungovo myšlení(viz Věda o mytologii)

Je archetypem maskulinity.

Zdroj zvratů a proto i zdroj transformace a změny, ve spojení se zlodějstvím, vzrušením, bláznovstvím a nesmyslností; vrtošivý, mocný, schopný na sebe brát mnoho podob, nepostižitelný ve svých vrtoších a manýrech.

Podsouvá našim vědomým záměrům lež, nelítostně si zahrává s naší prchavou důležitostí a tak se stává hybnou silou transformace a změny. Je nedůvěryhodnou, nicméně zcela nezbytnou složkou našeho lidství.

Coniunctio

Lat. "sjednocení" - sjednocení protikladů.

Jung pokládal alchymické popisy skutečných fyzikálně-chemických postupů za projekce vnitřních psychických procesů na vnější hmotu(viz psychologická prezentace alchymické transmutace dle obrazové série z Rosarium Philosophorum popsaná v Jungovo sebraných spisech III). Skutečný cíl přesahoval transmutaci kovů ve zlato a spočíval v duchovní transformaci samotného alchymisty, měnícího ve zlato svého ducha v paralele s přeměnou kovu.

Konečná stádia coniunctio oppositorum(sjednocení protikladů), v nichž se oddělené substance(materiály) s protikladnými vlastnostmi nakonec sjednotily v novou transformovanou substanci - konečný cíl alchymistů.

Alchymistovo coniunctio znamenalo mnohem více, než-li pouhou transmutaci. Jung tvrdí, že coniunctio, sjednocení mužského a ženského principu, které nacházíme v obrazech královského incestu a hermafrodita, poukazuje na vnitřní spojení mužských i ženských prvků, nezbytnému pro psychologickou i duchovní celistvost.
Toto sjednocení vede ke schopnosti skutečné intimity a vztahu.

Coniunctio je tajemné propletení archetypických protikladů v konečném božském stavu integrace. Je sjednocením jakýchkoli protikladných kvalit, vedoucí k větší jednotě se sebou samými i s jinými.

posted by lummed / prevzato z: ZDE