Morálka talmudu
"Ježto nemám tolik místa, abych podal hojnější klasobraní z talmudu, omezím se toliko na několik „klenotů“, aby čtenář alespoň zhruba poznal, v jakém duchu jsou psána některá místa talmudských traktátů. Bližší nalezne čtenář ve zmíněném již spisu Eckerově, pak v knize Rohlingově, Rosenbergově a j.; kdo by chtěl čerpati přímo z pramenů, toho odkazuji na berlínské německo-hebrejské vědecké vydání babylonského talmudu dra Pinnera, věnovaného ruskému caru Mikuláši I. Tento talmud, ač velmi obsáhlý, není prý úplný. Nezkrácený talmud byl vydán r. 1644 v Amsterodamě; z tohoto překládal a čerpal prof. dr. A. Rohling." O.Griese
„Nevěrce je dovoleno zabíti.“ (Traktát Pesachim, 122, 2, Tos.)
„Padne-li kacíř nebo zrádce do jámy, nevytahujme ho; je-li v jámě žebřík, vytáhněme ho z jámy řkouce: Činím tak, aby můj dobytek nelezl do jámy; byla-li jáma přikryta kamenem, zakryjme jím opět jámu řkouce: Činím tak, aby můj dobytek mohl přejíti.“ (Traktát Aboda sara, 26, 2.)
„Je spravedlivé, aby byl min, t. j. kacíř, rukama ubit.“ (Tamtéž, 4, 2, Tos.)
„Kdo proleje krev bezbožníkovu, obětuje Bohu,“ praví rabíni. (Jalkut Šimoni.) A nelze-li popiračů, t. j. stoupenců Nazaretského (kteří popírají ústní nauku či talmud) zabíti, pak podle Maimonida nutno se alespoň přičiniti, aby zemřeli.
„Dítě Noemovo, jež zlořečí, je modlářské aneb svého soudruha (dítě Noemovo) zabije aneb prodlí u jeho ženy, je prosté hříchu, přijme-li poté víru židovskou; zabije-li však Izraelitu a stane se židem, jest vinno a bude pro onoho Izraelitu popraveno.“ {Trakt. Sanhedrin, 71, 2; Haj-jad ha-chazaka 4, 10, 295, 2.)
„Akumů, s nimiž nejsme ve sporu aneb kteří pasou brav Izraelitů v Palestině apod., takových nezabíjejme; je však zakázáno je chrániti před blížící se smrtí. Vidíme-li na př., že jeden z nich padl do moře, nezachraňujme ho, i kdyby nám sliboval zaplacení. Proto jich také neléčme, ani za peníze, vyjma případy, kdy jest se obávati nepřátelství. Jest také dovoleno zkoušeti užitečnost léků na akumech.“ (Šulchan aruch, Jore de'a, 158, 1.)
„Peníze akuma jsou statkem bez pána, a každý má plné právo, aby se jich kdykoli zmocnil.“ (Šulchan aruch, Chošen ha-mišpat, 156, 5; traktát Baba bathra, 54.)
„Když obchoduje někdo s akumem a objeví se druhý žid, aby mu pomohl akuma ošiditi na míře, váze nebo penězích, rozdělí se oba o zisk, ať již pomáhal druhý žid za odměnu nebo zadarmo.“ (Šulchan aruch, Chošen ha-mišpat, 183, 7.)
„Dluží-li žid něco akumovi a tento zemře, není onen povinen splatiti dluh dědicům, neví-li o tom akum.“ (Šulchan aruch, Chošen ha-mišpat, 283, 1.)
„Ošiditi akuma, na př. při počítání, nebo jemu nezaplatiti dluh, jest dovoleno, avšak jenom tenkrát, když toho akum nepozoruje, aby Jméno (Boha) nebylo znesvěceno.“ (Šulchan aruch, Chošen ha-mišpat, Haga 2.)
„Mojžíš zakazuje cizoložství toliko se ženou bližního (t. j. žida); žena nežida je výjimkou.“ (Trakt. Sanhedrin, 52, 2.) Tosefot a Raši (středověké komentáře k talmudu) podotýkají, že u nežida nelze vůbec mluviti o manželství. Rabbi Eliáš praví (Trakt. Joma), že by zneuctil mnoho panen třeba i v den Smíření, ježto hříchy venku, před bránou srdce spáchané, neporušují nitra duše.
„Semenem zvířecím jest sémě cizincovo, sémě nežida.“ (Trakt. Jebamoth, 94, 2, Tos.)
„Hrobů gojimů nemůže Izrael znečistiti, poněvadž toliko židé jsou lidmi; jiní národové jsou původu zvířecího.“ (Traktát Baba bathra, 114, 2.)
„Svátky jsou ustanoveny toliko pro Izraele, nikoli pro cizince, nikoli pro psy.“ (Traktát Megilla, 7, 2.)
„Je zapovězeno darovati nežidu maso. Raději dej maso psovi, ježto tento jest lepší nežida.“ (Raši k V. kn. Moji., 14. 21.)
„Zemře-li sluha nebo služka (křesťan), nestojí žid v řadě (kondolujících), aniž pronáší slova útěchy k pozůstalým (pánům zemřelého), nýbrž řekne pánu: „Kéž Bůh nahradí tobě škodu;“ jako když těší člověka, který ztratil vola nebo osla.“ (Šulchan aruch, Jore de‘a, 377, 1.)
lummed