Evangelium Marie z Magdaly

Hlava I.

1. Bùh mìl pøi narození Ježíše takovou úèast, jako slunce pøi narození plodù a všechny živé bytosti se naplnily životem.
2. Jste Veliké, vy spravedlivé Emauzy - zemì pravé moudrosti a blažené nevinnosti.
3. Buïte hrdé, dìti vìèného života, zaøte, nositelé zralé lásky, zaøte a zvìte Ho, vyvolení, aby se posadil k vaší bratrské hostinì.
4. Hle, i já ve špatný den narozená, jsem se rozhodla o Nìm napsat; Mnozí jiní napsali o Nìm, mnozí jiní pravdu øekli, ale On mi pøikázal - Kristus a Duch mi rozkázali napsat to, co si pamatuji o velkém Ježíšovì èinu.
5. Nemohu teï o Nìm psát, pøátelé a bratøi, moc vás prosím, pomozte mi svými modlitbami, ráno možná odejdu na mnoho let.
6. Mnoho jsem vidìla a prožila, mnoho slov ztratila, odøíkala jsem mnoho modliteb a mnoho mrtvých jsem pochovala.
7. Pamatuji si jasnì jedno. Pamatuji si skuteènì a pravdivì život Toho, kterého ukøižovali, protože mluvil o lásce.
8. Satan Ho neustále pomlouval, a nyní vidím, že z Jeho slova nezùstalo témìø nic.
9. A v tom, co zùstalo, je pravost èasto pøítomná jako nepravost a pravda jako nepravda.
10. Levé tam udìlali pravým, bílé èerným, dùležité zatajili a rozhodli se je vyrvat i s koøenem.
11. Tak øekl Ten, koho jsme milovali: "Spravedliví moji, ukažte na živé slovo, které jsem zùstavil, protože ti, kteøí byli moji nejbližší, budou pøedáni ïáblu a mnohé z jejich písemností zmizí a to, co zùstane, bude zmìnìno a jen málo z nìho nebude poskvrnìno."
12. Tehdy jsem se Ho zeptala: "Uèiteli, jak já, høíšná, se mohu mìøit s apoštoly?"
13. Odpovìdìl mi: "Høíšné v tomto svìtì je svaté v Království Otce Mého.
14. Život je život Lásky, ne nenávisti.
15. Mnozí spravedliví nenávidí a odsuzují." Øíkám vám: "Nevìstka, která miluje, bude v Soudný den slavnìjší než spravedlivý, jenž odsuzuje."
16. Což není horší zhýralosti než prázdné slovo?
17. Což nepozná holub holubici pøed oèima všech? Což nehyne lidský rod od lži, nejvìtší ve vesmíru? Což nenapadají bìsové a nouze všechny hrdiny a spravedlivé?
18. "Radìji zmlknìte a pozorujte se, než být pohøbeni zaživa."
19. "Živý je, Magdaleno, jen ten, kdo aè se nachází kdekoli, neodsuzuje druhé."
20. Tehdy mne chytli a chtìli ukamenovat. Já høíšná jsem milovala jednoho, který byl ženatý a mìl tøi dìti. Pøíbuzní jeho ženy mne pøivedli na námìstí a zaèali hlasitì køièet: "Zabijeme svùdnici! Poskvrnila zákon!"
21. Tehdy se objevil Kristus a øekl jim: "Ten, který je bez høíchu, a� první hodí kamenem!" Tak uèinil Syn èlovìka a dav se rozešel.
22. Potom ke mnì pøistoupil a poklekl.
23. Ó, Sione, celá jsem hoøela strachem a studem. V mé duši se dìlo nìco velikého, padla jsem na zem a silnì usedavì plakala. Hladil mne po vlasech a øíkal:
24. "Sestro, hvìzdièko nebeská, najdi sílu mne vyslyšet. Mnoho zla je na této zemi, mnoho lží øekl ïábel. Zapomeò, že jsi høíšnice, sestro a øekni mi: žije tvé srdce, když miluješ?"
25. "Žije, Pane! Když nemiluji, je mrtvé."
26. "Miluj tedy, sestro nebeská a nehøeš podruhé myslíc, že jsi høíšnice."
27. Tak jsem poprvé uvidìla živého Boha na zemi, bratøi.

1. Ten, kterého ukøižovali a jenž vstal z mrtvých, žil mezi ovcemi prostì a svatì.
2. Mnozí Mu naslouchali, nìkteøí byli zasvìceni do Slov Moudrosti, ale jen jeden dosáhl vìèného života.
3. Je to svatý bratr a apoštol Jan, nejménì dotèený poznáním nebe a zemì.
4. Stvoøený duchem a vodou následoval Uèitele až do konce, do podstaty Jeho slova.
5. Pøivedl mne k Nìmu, oèistil mne od potupných slov a myšlenek, kterými synové tupí Dcery Boží.
6. Ó, já blažená, Kristem pøemožená! Já prosebnice milosti Janových pøátel! Já jsem poslední žákynì Blaženého na této zemi!
7. Poslední v oèích prorokù a apoštolù - žárlivých ochráncù starého asyrského a babylónského uèení.
8. Takto uèil Kristus v té dobì, v posledních svých dnech na zemi:
9. "Pravdivì, pravdivì ti øíkám, ty jsi ta, kterou vyvolil Bùh, abys spasila tento svìt od záhuby!"
10. "Raduj se, dcero Siónu! Do dnešního dne nepøijímalo Království Boží ženy nebo matky z této zemì; ty, Magdaléno, jsi došla až k jeho prahu.
11. "Slyš nyní Slovo nebes."
12. "Pravdivì, pravdivì ti øíkám, žena spasí svìt, ne muž, ani proroci.
13. chybí
14. chybí
15. chybí
16. chybí
17. chybí
18. "Nyní se narodilo Slovo Boží, jenž pøišlo od živého Boha".
19. "Ale jsou Panny, Manželky a Matky vyšší, než je ona."
20. Mnohé z nich dosud tento svìt zabíjel, mnohé z nich lživì odsuzoval k smrti.
21. Panny nebeské nerodí dìti v tìle.
22. S Manželkami nebeskými je jeden Milovaný po celou vìènost.
23. A Nebeské Matky jsou èisté a svaté od stvoøení svìta na vìky."
24. "Jestli jste š�astné a blažené z dítìte, které jste získaly, jste Matkami Božími.
25. Matky Boží poèínají v tajnosti, žijí osamìle a nemají spoleèný dùm s otcem.
26. Matky Boží poèínají z lásky, milují pøedevším Boha a nemají jiného manžela, kromì proroka a apoštola.
27. Narozený z Matky Boží nemá jméno otce, má jen jedno duchovní jméno - Syn Boží.
28. Narození z Matky Boží høíchy nekonají a vìèným životem žijí.
29. Matky Boží jsou blažené, v pokoøe srdce ozáøeny dobrotou a milostí prosvìtleny.
30. Já Ježíš z Betléma, nenarodil jsem se z Matky Boží, nebo� mi bylo pøedurèeno trpìt. Kdybych se narodil z Matky Boží, nebyl bych bièován a ukøižován.
31. Z Matky Svaté jsem se nyní narodil, v tomto vìku pronásledování a nepravdy.
32. Ještì dvakrát pøijdu na tuto zemi skrze Matku Svatou.
33. Až Zemì na konci, po mnoha staletích, zplodí Matku Boží, tehdy pøijdu skrze Ni, jako vítìz bez nepøátel.
34. Tehdy se narodím v srdcích všech lidí a vytvoøím Království boží na zemi vìèné.
35. Na této zemi však nebude ještì dlouho Matka Boží narozena, tak velký je Evin høích.
36. Matka Boží je tato: Poèíná od apoštola, poèíná z lásky, žije sama, není provdána za svého manžela a nesnaží se s ním žít.
37. Taková je Matka Boží: Za otce svého dítìte považuje Boha. Dítì neuèí, nezahanbuje, nespravedlivì neodsuzuje.
38. Každé slovo, každé manželovo gesto, každý jeho pohled a jeho èiny jsou pro Boží Matku bázní Boží a zákonem.
39. Spolu o samotì ve dvou, jsou pouze nìkolik dnù, jednou v mìsíci.
40. Nikdy za celý jejich život, není v jejích oèích ani výèitka, ani výtka, ani úpìnlivá prosba, ani bolest, ani trápení.
41. V dobì veliké lásky nikdo, kromì Boha Otce, neví o jejich sòatku.
42. Nebo� zapamatujte si, hlavní lest ïábla je tato: Aby láska dvou byla zjevná pøed tøetím èlovìkem.
43. Jedno je výše nad Matkami Božími: Boží Synové.
44. Po nich se bude vše živé všude klanìt Matce Boží.
45. Tam, kde kraluje ïábel, jsou Matky Boží v nemilosti a její Boží Syny nazývají nezákonnì narozenými.
46. Èas lstivých duchù se skonèí v tom okamžiku, ve kterém osvobodíte Matku Boží od pøízemních starostí.
47. Od nynìjška je dùležité jen jedno: Hledejte Matky Boží, abyste se jim klanìli.
48. A hlavnì: Zvìtšujte blaho Boží Matky.
49. Tak pravil Kristus mnì, Marii z Magdaly, odcházeje z této zemì.
50. Uèitel mi však øíkal ještì mnohé o ženách a matkách Nového Jeruzaléma.
51. O nových ženách a matkách, které se nyní uèí u Nìho v nebeském království.
52. Které jsou živými základy Edenu, jenž musí rozkvést na této zemi.
53. Syn Boží mi øíkal i o Matkách Svatých, které stojí o jeden stupeò níže, než Matky Boží.
54. Matky Svaté ještì nejsou narozeny od Boha, ale jejich láska je veliká.
55. Kdyby Matky Svaté žily osamìle se svými Svatými Dìtmi a kdyby nikdo nevìdìl, kdo je jejich otcem na zemi, pak Svaté dìti by byly Syny Božími a Matky Svaté, Božími Matkami.
56. Jedinì Syn Boží, Kristus, náš Pán, mohl se narodit z Matky Svaté a stát se Synem Božím.
57. Matka Svatá je taková: Poèíná od apoštola a své Svaté dítì kojí tøi roky.
58. Na rozdíl od Matek Božích, Matky Svaté nesmìjí být tìlesnì spojeny se svým mužem tøi roky po narození dítìte, aby vykoupily svùj høích, z pøání, žít s jeho otcem v jednom domì. V této dobì žijí pouze pro své dítì.
59. Když vykoupí Evin høích, høích svého srdce, poci�ují radost a božskou radost zakouší Matka Svatá pokaždé, když manžel není doma. A jestliže zaèíná ta veliká radost, manžel se k ní mùže vrátit i tìlesnì, i kdyby to bylo pøed uplynutím tøí let.
60. Takto mì uèil, Pán náš, Ježíš Kristus o Matkách Svatých.
61. Jsou ještì matky Spravedlivé, stojící o stupeò níže, než Matky Svaté.
62. Jsou to Matky Spravedlivých, veliké a obìtavé matky, které samy živí svoje dìti až do jejich sedmi let.
63. Krmí je pšenicí a rùzným ovocem a dávají jim pramenitou vodu.
64. Ten, kdo se pokusí nakrmit Spravedlivé dítì masem zabitého živého zvíøete, nebo jídlem z mleté pšenice nebo sladkostmi, je nejnebezpeènìjší nepøítel.
65. Spravedlivá Matka je matkou tygøicí pro nepøátele svého dítìte, bojuje s nimi zuby nehty, avšak život svého dítìte ochrání.
66. Ženy a matky zapamatujte si: Ty z vás, které nechtìjí rodit høíšníky a zloèince, musíte žárlivì chránit dítì pøed stravou pekla a pøed jakýmkoli dotykem èlovìka - dravce.
67. Matky vyššího øádu dìlají všechno to, co je urèeno jako pøekrásné a dobré pro matky nižších stupòù.
68. Tak uèil Pán živý, se Kterým jsem mnoho mluvila a na mnohé se Ho ptala.

1. Jsou veliká tajemství Matek, ale ještì vìtší mi Uèitel øekl o milovaných Ženách a Pannách. Všechny mají též své øády a podøízenost. Milované Boží, Milované Svaté a Milované Spravedlivé; Manželky Boží, Manželky Svaté, Manželky Spravedlivé; Panny Boží, Panny Svaté, Panny Spravedlivé. Existuje i øád Bratøí a Sester.
2. Mnoho mi Pán sdìlil o ženách a pannách, ale o milovaných mi neøekl nic. Pouze jednou na mne pohlédl s velikým smutkem a láskou a øekl, že ve mnì zraje zrno Milující Boží, nyní je však kamenují. A tehdy vyprávìl to nejtajnìjší, jež vyslovil v samém konci, když jsem stála u hrobu. Pøišel a mluvil se mnou.
3. "Jestlipak víš, za co mne ukøižovali sestro? Za to, že jsem nenechal nic v rukou Ïábla.
4. Zpoèátku zmìnil staré písmo, kde je napsáno : Had pokoušel Evu jablkem.
5. Já vám ale øíkám: ne, Bùh dal Evì jablko, aby mìla vìèný život.
6. Satan zaškrtal znovu a zatajil, že had dal Evì maso z živého.
7. I vznítila se v Evì zloba a obcovala s Ïáblem.
8. Poèala Eva od Ïábla a porodila v srdci Božím smrtelný høích, porodila hanbu.
9. Jestli se Pravdivost a Láska milují, musí být nahé.
10. A když jsou muž a žena nevinní, musí být nazí.
11. Nevinní jsou ti, kteøí svatì naplòují pøikázání Boží: "Milujte se a množte se.
12. Ale i zde zatajil Satan pravdu, když škrtl slovo rukou knìží a znesvìcovatelù písma.
13. Hanobitelé písma zatajili, jak vzniká a vždy se dìla Láska rozmnožení v celém Vesmíru.
14. Lidský rod se mùže rozmnožovat jen láskou a jen pøed zraky Božími.
15. Jestli se tøetí dozví o spojení dvou, vìøte, že jsou pøedáni Ïáblovi. Tak je jen na Zemi. Ale v nebi blahoslavení vše vìdí, a proto se všichni radují.
16. S láskou se jen láska mùže oženit, a ne muž s ženou pøed zraky pokrytcù a císaøù.
17. A ještì jednou vešel Satan do Evina srdce, a ona si velmi pøála a zatoužila, aby Adam náležel pouze jí.
18. Uplynulo mnoho èasu a Eva hledala jen to, aby od ní Adam neodcházel. I nyní je v srdcích mužù a žen mnoho Evina. Tak skrze ïábelské duchy mohli útoèící nepøátele lidského vstoupit na Zemi. Øekl Kristus, Syn Boží, jenž nás pøišel spasit.
19. Vzpomeò si Magdaléno, Spravedlivá Nebeská, proto potrestal Bùh Evu aby nosila a rodila v bolesti, mukách, krvi. Žena poènuvší od Satana se tímto pozná. Platí mu krvavou daò každý mìsíc, protože se vzdala být Milovanou Boží a pøála si Adama jen pro sebe.
20. Adam nebyl osamìlý na zemi a na nebi. Pøicházelo k nìmu mnoho vyslancù nebeských, mnoho milovnic, ženy, panny, matky, bratøi a sestry.
21. I smluvila se Eva se služebníky Satana a pøísahala jim, že jim bude sloužit, když pouze pro ni uchrání Adama.
22. A ti ji dali tøi zbranì - strach, nespokojenost a žárlivost.
23. Tak vešel Satan do srdce èlovìka.
24. Potom Pán øekl: "Syne mùj, dej mi svoje srdce."
25. Eva se takto pozná: hledala srdce a nic jiného. Oddìlila srdce Adama od pøíslušnosti Milovaných Božích a hledá ho pro sebe. A ïáblové jen toto oèekávali.
26. Mnohokráte byla Eva ještì s Adamem, který byl zarmoucen do smrti.
27. A tenkrát vzniklo ètvero roèních období: Jaro Léto, Podzim, Zima.
28. Tehdy se rozhodl Bùh vyhnat Evu a Adama z ráje a ráj vzal Zemi. Ïáblovi hodnostáøi toto oèekávali: chtìli, aby si Adam obstarával obživu v potu prací. Války a práce, to je chleba temných sil. V tom jim Eva, srdce lidské, mnoho pomohla.
29. A ještì mnohokrát poèínala ve svém srdci se Satanem a v mysli Adamovì porodila množství z divù Pekla: služebníky chrámu a knìze, zákonníky a císaøe, zbyteèné plemeno trhovcù, vojevùdcù, vojákù, pastevcù a zbojníkù, utlaèitele, spisovatele, pochlebníkù krále, stavebníky, tkalce a ostatní. A nakonec zbloudilou, která se dávala všem za rozkoš a za odmìnu. I vzniklo toto pekelné vojsko a vyzvalo Evu: "Matko, roï nás na této zemi, abychom ji uchvátili!"
30. Ještì mnohokrát poèínala Eva se Satanem ve svém srdci, její lùno bylo ale ještì prázdné. Zradila Adama již pøi svém prvním setkání se Satanem, a proto zaèala Adama chránit zradou. Jen ïábel beze cti hledá vìrnost, protože ví, co je nevìra.
31. Adam byl srdcem vìtšinou daleko od ní. Stýskalo se mu po svých pøátelích z nebe a z jiných zemí.
32. Kvùli tomu se Eva smrtelnì rozhnìvala a rozhodla se požádat Ïábla o prostøedek, aby muže pøinutila myslet jen na ni, protože do této chvíle se Adam díval víc do dáli a na nebesa a na Evu si vzpomnìl pouze jednou za mìsíc. Byl ještì stále Synem Božím.
33. Satan ji tehdy našeptal: " A� sní maso!"
34. A Adam jedl maso a zapomnìl na pøíkaz Boha - nejíst zakázané.
35. Tak se Adam spøátelil se psem, šakalem, hyenou, a jak to bývá, zaèal jíst tìla zvíøat. Tehdy si najednou pøál mít Evu. A èím více Adam zabíjel a jedl zvíøata, tím více si pøál svou ženu. A Satan zajásal.
36. Satan vìdìl: "Jestli od tebe nìjaké srdce utíká, uchva� ho do smyèky.
37. Ale dlouho Šelma ve svém útoèišti nepøebývala. Zachtìlo se jí dokonèit své dílo. Zevnitø svazovala srdce lstí, zevnì se rozhodla svázat lásku zákonem.
38. První dìti ïábla, které Eva porodila Adamovi byly ti, kteøí vyrábìjí a prodávají odìv. Obchodníci s odìvem si pøáli zbohatnout a prosili otce, co mají dìlat.
39. Øekl jim: "Staòte se knìžími, oni vysvìtlují lidem, proè je obleèení nutné!"
40. Potom se Pán zeptal Adama v Ráji: "Jak vysvìtlíš, že jsi nahý?"
41. Pak porodila Eva Adamovi stavitele. Oni postavili chrámy a sinagogy. Knìží vysvìtlovali lidem, že je potøeba se modlit k Bohu pod pøíkrovem z rukou zhotoveným. I zaèali zemìdìlci, pastýøi a zedníci zraòovat a poskvròovat zem Boží. Zem jim opovídala neštìstími, strašným utrpením, nemocemi.
42. Eva také nauèila Adama stavìt domov a Ráj tak, aby ho mohla skrýt pøed zraky nebeskými jeho pøátel i jiných planet a svìtù.
43. Magdaléno, první lidé byli vyhnáni z Ráje a zaèali se rodit a pracovat v mukách, potu a krvi.
44. Tenkrát jsem prosila Pána: "Uèiteli! Èlovìk je vinen, nevím ale, èím je vina Zemì, když ji lidé muèí a poskvròují svým ïábelským náøadím?"
45. Pán se zarmoutil, zmlkl, nic neøekl. Já jsem však vyrozumìla z Jeho pohledu, který hovoøil více než slova. Pochopila jsem to veliké tajemství. "Tak se dìje s veškerou zemí, øekly Jeho oèi, která se touží stát ženou Slunce a ne milovnicí Boží." A tak jsem pomyslela jako Pán. Což nemùže mít Slunce manželku? Což sebe rozdá všem? Milovnice Boží je taková: Raduje se laskáním Slunce, když pøichází, ale nepøeje si je tehdy, když není.. Milovnice Boží je taková: Je š�astná, když Slunce líbá jinou Milovnici Boží. Potom je se Sluncem jedna žena a hodnì Milovnic Božích.
46. Ano, Sluncem má ženu, Manželku. Ale Pán mi o tomto nic neøekl a doposud žádnému nic nesdìlil.
47. Ještì mnoho takových tajemství mi vyjasnil Ježíš. Nemám však právo lidem je øíkat.
48. Mnoho lží vsunul Ïábel do Svatých písem, mnoho pravd vytáhl.
49. Satanovy nezákonné dìti se na Zemi rozmnožily a zotroèují, bìsní a zabíjejí vše živé na své cestì. Satan se pochlebuje nad lidským pokolením a øíká: "Eva je mojí otrokyní, dala mi své srdce a já je oplodnil žárlivostí".
50. Žárlivost vytvoøila zákon a zákon vytvoøil zmetek, zmetek vytvoøil starost jen o své, a starost vytvoøila práci.
51. Práce a války jsou potøebné králùm, kupcùm a trhovcùm, aby èlovìk zapomnìl na Ráj a aby následoval bìsy.
52. Když Mojžíš øekl: Nepøej si mít ženu bližní své", Satan napsal: "Nepøej si ženu bližního svého."
53. V království O T C E jsou všichni bližními všech.
54. Je jiné království pod královstvím Božím, kde každý má svého bližního, ale každý hledá a pozná svého jediného, nejbližšího podle toho, že se raduje, když milujeme i jiné.
55. Nepøej si ženu svùdnici, øekl jednou Uèitel, a vysvìtlil, co znamená pokušení. Ale Ïábel nezapsal toto vysvìtlení a vyškrtl je odtud, kde bylo napsáno.
56. Jen Ïábel ví, že aby mohl ovládnout zemi, je zapotøebí zvrátit pøedstavu lidského rodu o høíchu.
57. Plakala jsem, ó jak jsem plakala, Bratøi, když ukøižovali Pána živého.
58. On se mi dosud zjevuje a zjevuje se i jednomu ze svých milovaných uèedníkù. Ve trojici èasto mluvíme a On nás èasto vodí do tisíce krajù na nebi.
59. Mnoho, mnoho zemí i sluncí nám ukázal, mnohé národy jsme vidìli, divné, velmi podivné, ale nikde jsme nevidìli obleèení, domy, vozy. Nikde, nikde jsme neslyšeli že by nìkdo nazval nìkoho "svým."
60. Já, smilnice na zemi, kterou chtìli ukamenovat, byla jsem jediná z tohoto svìta, jež byla vpuštìna do Království Božího.
61. Sám Hospodin, který nám ukázal tyto nevyslovitelné divy, èasto se na mne díval s láskou a øíkal:
62. "Což nevidíš tyto andìle, Magdaléno? Mezi nimi je mnoho tìch, kteøí se musí narodit na Zemi, protože nechtìjí vìdìt, co je to L Á S K A.
63. A ani jeden se nevrátí do Království Mého Otce, pokud se zde nestane otrokem nebo smilnicí.
64. Nebo� pravdu, pravdu, øíkám vám: nikdo nespasí svou duši, dokud ji neobìtuje.