Jdi na obsah Jdi na menu
 


Osud

5. 6. 2008

ZÁKON PŘÍČIN A DŮSLEDKŮ, VYSVĚTLUJÍCÍ LIDSKÝ OSUD.
(KARMA)

Obsah:

1. MYŠLENÍ UTVÁŘÍ CHARAKTER ČLOVĚKA.

2. TOUHY SPOJUJÍ ČLOVĚKA S PŘEDMĚTEM TOUHY.

3. SKUTKY ČLOVĚKA URČUJÍ VNĚJŠÍ PODMÍNKY JEHO NÁSLEDNÉ INKARNACE.

4. Zralá karma

5. Skrytá karma

6. Rodící se karma




( Ůryvek )

4. Zralá karma


Je už připravená ke sklizni a proto je nevyhnutelná. Svoboda výběru je v minulosti, výběr byl udělán. V současnosti zbývá pouze splatit svůj dluh.


Příčiny, které se nepřetržitě rodí díky našim myšlenkám, touhám a skutkům, bývají často tak protichůdné, že nemohou existovat zároveň. Mohou být také karmické závazky k určité národnosti nebo společenské skupině, a mezi tím jiné závazky mohou vyžadovat jiné podmínky inkarnace. Z toho vyplývá, že během jedné a téže inkarnace může člověk splatit pouze část své Karmy. Duchovní síly – nebo jinak: zákony, vládnoucí lidské Karmě – vybírají z každé individuální Karmy tu část, která může být splacena zároveň a s tímto cílem nasměrují lidskou duši do odpovídající země, rasy, rodiny, společenského prostředí, které tvoří nejpříznivější podmínky pro uskutečnění právě té části Karmy, která je vybraná z celkové bilance. Při tom se zároveň spojují takové podmínky, díky kterým se mohou projevit důsledky karmických příčin, vytvořených člověkem, které neodporují jedna druhé, které se spolu slučují.


Tyto příčiny, jejichž základy člověk položil v předcházejících inkarnacích, určují:


  1. dobu trvání jeho pozemského života
  2. zvláštnosti jeho fyzické skořápky, její kladné a záporné vlastnosti
  3. výběr příbuzných, přátel, nepřátel a všech, s kým vejde do styku
  4. společenské podmínky
  5. strukturu nástrojů duše – mozku a nervového systému, určujících hranice, ve kterých se projevují síly duše
  6. souhrn všech vytvořených karmických příčin radostí a utrpení, které mohou být člověkem prožity během jedné a téže inkarnace


Jedním z projevů Zralé Karmy jsou skutky, které je možno nazvat nevyhnutelnými. Každý čin je nekonečným výrazem celé řady myšlenek a tužeb. Stejnorodé myšlenky a touhy, které se seskupují během nových inkarnací v jeden celek, způsobují duševní stav, který je možno srovnat s nasyceným roztokem v okamžiku krystalizace látky. Jako stačí neznatelná částice látky k tomu, aby vyvolala v nasyceném roztoku krystalizaci, taktéž stačí lehounký vliv zevnitř nebo zvenčí (jedna, poslední myšlenka), aby nakupené stejnorodé myšlenky vykrystalizovaly v čin. Jestliže byly tyto myšlenky zlé a mstivé, objeví se okamžik, kdy se člověk při sebemenším podnětu dopustí zločinu. Nebo naopak, měl-li rozum sklony k vytváření nezištných myšlenek, směřujících k pomoci bližním, přijde doba, kdy tyto myšlenky vykrystalizují v hrdinský skutek. Jestliže při tom člověk nestihne promyslet svůj čin, což je téměř nevyhnutelné vzhledem k převládajícím emocím u současných lidí, žasne, sám sobě nevěří, říká: „Nechápu, jak jsem to mohl udělat!“ Z toho vyplývá, že naše skryté myšlenky usměrňují naprosto přesně naši vůli a okamžik jejich naplnění není ničím jiným, než otázkou času.


Avšak, jestliže se tvůrce myšlenky stačil zamyslet, má ještě možnost výběru – může postavit proti zakořeněné myšlence novou a stálým energickým opakováním nové myšlenky může postupně nahradit dřívější.


Tento jev je klíčem k rozluštění obtížného problému svobody vůle a předurčení. Svobodná vůle člověka mu vytváří omezení, která nazývá svým osudem. Omezuje se svými vlastními minulými myšlenkami, neuskutečněnými možnostmi, chybnými předpoklady, nerozumnými ústupky, je spoután svými zapomenutými tužbami, svázán hříchy svých předcházejících dnů. A přesto je svobodný. Vytvořil svou minulost, která drží v okovech jeho budoucnost. Ale aby si člověk zajistil svobodnou budoucnost, může pracovat i uvnitř vězení, které si sám vytvořil. Když silný člověk zjistí, že je svobodný, jeho okovy samy padnou. Pro obyčejného člověka, pro kterého vědomosti nejsou mohutným světlem, nýbrž střídavě planoucí a střídavě uhasínající jiskrou, se osvobození oddaluje do daleké budoucnosti. Pro něho je především nezbytné vědomí, že nyní trpí pouze proto, že v minulosti zhřešil a že veškeré hranice, které jej svazují, si vytvořil sám.


Mezi těmito dvěma póly – svobodnou vůlí a předurčením – probíhají všechna složitá spojení svobody a nutnosti, na kterých stojí veškeré drama lidského osudu.


Mnohokráte se opakující myšlenky a touhy, vytvářené svobodnou vůlí, se stávají zvykem. Zvyky omezují vůli a nakonec se stávají automatickými. Přijde okamžik, kdy svědomí řekne, že zvyk je špatný. Tehdy člověk začne špatný zvyk bourat vytvářením myšlenek opačného charakteru. Po mnoha úsilích je položeno nové řečiště. Nové myšlenky nabývají vrchu a ztracená svoboda je znovu nalezena. Bohužel, téměř vždy jen proto, aby byla vůle spoutána novými okovy. Tímto způsobem naše vlastní myšlenky a touhy postupně vytvářejí vlastnosti našeho mozku a naší nervové soustavy, které jsou jedním z nejsilnějších omezení svobody naší vůle. Často se opakující myšlenky, které se stávají automatickými, v nás vytvářejí předsudky – osobní i národnostní.


Žijeme s nimi, aniž bychom měli podezření, že to jsou stěny, postavené našima vlastníma rukama, zakrývající nám světlé horizonty pravdy.


Další druh Zralé Karmy se projevuje v okamžicích takzvaných „náhlých proměn“. Nečisté myšlenky a touhy minulosti vytvářejí kolem skutečného našeho JÁ, kolem naší nesmrtelné duše, skořápku, která ji drží v zajetí. Toto zajetí může trvat po dobu několika inkarnací. Nesmrtelná duše, která sbírá zkušenosti, se stačila během této doby mnohému naučit a získala vyšší vlastnosti, které mohou zůstat dlouhou dobu uschovány pod tvrdou skořápkou. Je potřeba silného impulsu (někdy je to dobrá kniha, zanícené slovo, výrazný příklad), aby se skořápka rozbila a duše osvobodila. V lidských dějinách je zapsáno nemálo příkladů těchto „náhlých proměn“.




ZÁKON PŘÍČIN A DŮSLEDKŮ, VYSVĚTLUJÍCÍ LIDSKÝ OSUD.
(KARMA)
 
Helena Petrovna BLAVACKÁ // Posted by lummed
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář