Řeč těla - mimika
V. Teoretická část
5.1. Mimika, pohledy a
oční kontakt
Mimika a pohyby očí jsou často rozdělovány na samostatné kapitoly. Ale vzhledem k tomu, že jsou to nejdůležitější prvky neverbální komunikace, rozhodla jsem se je sloučit do společné kapitoly.
5.1.1 Mimika
Mimika je vědomým
vyjádřením emocí a myšlenek pomocí mimických svalů, které jsou umístěny na
obličeji. Oproti zvířatům, lidem je dán velký prostor k tomu, co a jak
pomocí mimiky ostatním řekneme. Napomáhá tomu nejen neosrstěný obličej – je
tedy vidět každé svraštění či napnutí, ale i bohatá mimická muskulatura.
Mimika nám umožňuje jeden
z nejdůležitějších prostředků sociální komunikace. Vyjadřujeme jí intenzitu
sociálního kontaktu a i ty nejjemnější vnitřní prožitky – proto je důležité,
aby si jedinec uvědomil, nakolik chce svému okolí umožnit vstup do jeho světa a
zároveň na pozorovateli aby rozpoznal, nakolik se mu tyto dveře otvírají. Další
důležitou a opomíjenou vlastností mimického svalstva jsou jejich anatomické
znaky, které nám umožňují poznat druhého člověka i poté co si změnil účes,
barvu vlasů, začal nosit brýle, nebo naopak je nosit přestal.
V běžném životě se setkáváme
s přístupem, že zvládáme mimickou disciplinu. Například při obchodních
jednáních, kdy si lidé podávají ruce, se očekává oboustranný úsměv. Tyto úsměvy
ale nevyjadřují nic o vnitřních emocích, předpokládá se, že ty máme pevně pod
kontrolou.
Jelikož mimika je otevřenou bránou
k vnitřním prožitkům, je přirozené, že se při sledování druhého člověka
soustředíme nejvíce na obličej.
Pokud si všimneme, že mimika druhého
člověka chybí nebo je velmi chudá, vyvolává v nás pocit chladu,
odtažitosti a uzavřenosti. Může to být důsledek vnitřního strachu, že pokud
ukážeme svoje emoce navenek, nedokážeme je zvládnout.
Opačný příklad, kdy je člověk příliš
mimicky aktivní v nás zase nabudí pocit, že
tomuto člověku nemůžeme moc věřit hloubku jeho prožitku a spíše se ptáme,
jestli je skutečně prožívá nebo to je klam.
V obou výše uvedených příkladech
nás absence nebo přehnaná bohatost mimiky strhává k tomu, abychom více
věnovali pozornost těmto projevům, namísto toho, abychom vnímali, co daná osoba
říká.
Tyto jevy se však nemusí často
spojovat jen s patologickými příčinami. Při spoustě profesí se můžeme
setkat s žádoucí ztlumeností mimického projevu – například u bankéře se
očekává jeho chladný přístup a při jakékoliv znepokojující otázce udrží klidnou
tvář. Pokud by se nějak nechal ze svého mimického klidu vyvést, vytvoří se
v nás určitá opatrnost a nedůvěra. Každý dobrý finanční podvodník využívá
této naší potřeby, kdy nás kamennou tváří ujišťuje, ale zároveň se na jeho
tváři setkáme s bodrým úsměvem, zájmem a povzbuzením, tak aby nás
přesvědčil o tom, že naprosto chápe naší situaci a že se nemusíme ničeho bát.
Jakýkoliv sociální kontakt vyvolává
napětí. Toto napětí zachycuje naše svalstvo a mimické svaly jsou na intenzitu
velmi citlivé. Intenzita je ovlivněna mírou čelního kontaktu. U normálního
napětí se zmenší intenzita prožitku úsměvem. Při vysokém napětí se objeví na
obličeji výrazná grimasa, která nám pomáhá toto napětí zvládnout.
Nesmíme však zapomenout, že bohatství
mimických výrazů se liší národ od národa. Například Češi jsou oproti Italům
velmi umírněným národem. Ital v nás svým mimickým výrazem, hlasitým
projevem a bohatou gestikulací vzbudí velké emoce. Pokud nějakou dobu
v Itálii pobudeme, zjistíme, že tyto projevy tam jsou na denním pořádku a
tedy že hloubka prožitků neodpovídá intenzitě gestikulace.[1]
5.1.1.1. Obočí a čelo
Každý člověk se při
sociální situaci snaží na druhé tvořit určitý tlak, který vyvede v jeho
protireakci – protiargumenty v diskuzi, naléhavá prosba, či její razantní
zamítnutí. Tento tlak může být někdy natolik silný, že nedokážeme účinně
zareagovat – obrazně do nás ,,narazí“ a na našich mimických svalech se to
zobrazí většinou pozvednutím obočí a kůže na čele, rozevřením očí a případně
pootevřením pusy.
Zamračené čelo-
je v nejvíce případech bráno jako projev hodnocení nějakého předmětu.
V menší míře je to bráno jako vnitřní mobilizace na vnější podnět.
Pokrčené čelo se též může vykládat jako signál agrese – nejedná se o agresivní
akt jen o naznačení druhé osobě, že s daným stanoviskem nesouhlasí.
Častokrát tak předejme přímému konfliktu.
Skrčené
svaly mezi obočím a nosem- obvykle patří mezi první příznaky přicházejícího
pláče. U pláče to pak pokračuje vytvořením „V“ z obočí a čelní sval jde
směrem nahoru. S tímto výrazem se často setkáme u lidí, kteří čelí křivému
obvinění a snaží se svým výrazem žádat o pomoc. Stejně tak ho můžeme pozorovat
u žadonícího dítěte.
Vysoko
vytažené obočí a následné zvlnění čela- je vidět často u lidí, kteří se
snaží druhé přesvědčit, či se snaží pomoci druhé osobě lépe pochopit předmět či
se ho pomoci rychleji naučit. Proto výrazné vodorovné čáry jsou často vidět u
učitelů, přednášejících a lidí, kteří rádi diskutují.
U neverbální komunikace si musíme
stále uvědomovat, že musíme vyjít z dané situace: jinak budeme chápat
jedince, který na položenou otázku kolegy nadzvedne obočí a zkrabatí čelo a
jinak člověka, který takto bude reagovat na jakoukoli otázku i na takovou,
která jasně na daného jedince nevyvíjí nátlak. Člověka v prvním příkladu
budeme chápat jako někoho, kdo se snaží nastartovat své myšlenky a aktivně
reagovat. V druhém příkladě se může jednat o člověka, který se bojí okolí
a cítí se neustále v ohrožení.[2]
5.1.1.2. Nos
Nos je základním smyslovým orgánem, který
nám umožňuje určitou orientaci, ale také sociální kontakt. Nos je důležitým
orgánem při spouštění sexuálních projevů- nasáním vůní a pachů se nastartuje
hormonální proces, na jehož konci je člověk otevřen sexuálním impulsům.
Rozšíření
nosu- k mírnému rozevření chrupavek dochází hlavně při nádechu,
k širšímu při zývání silném nádechu nebo při sexuálním zájmu o druhého
člověka – tam jsou pohyby výrazné. Jde o potřebu nasát pach a identifikovat ho
jako ten správný, pak vše běží tak jak bylo výše zmíněno.
Doteky
rukou na nos - mají autostimulační účinky. Často jde o potřebu dostat se
lépe k sobě a najít lepší koncentraci, či získat více času pro přemýšlení.
Lidé často též při přemýšlení mají na kůži pocit svědění a přirozenou reakcí je
poškrábání se. Proto je třeba si uvědomit, že tyto pohyby nejsou vždy
usvědčujícími faktory o lži nebo nečestném jednání.
Povytažením nosu – lidově ohrnutím -
dáváme najevo negativní reakci na daný podnět. Na nelibé pachy reagujeme
ohrnutím nosu nahoru. Pokud chceme vyjádřit nějakou agresi, používáme stejný
pohyb. Pokud totiž pohneme nosem nahoru, horní ret více či méně odhalí zuby.[3]
5.1.1.3. Ústa
Ústa jsou hlavním komunikačním signálem a
zároveň umožňují přijímat potravu.
Sídlí v nich jazyk se zuby, který
umožňuje tvořit jednoduché hlásky. Zároveň s jeho pomocí umožňuje
rozmělňovat potravu. Jako sídlo chuťových buněk umožňuje vychutnávat jídlo, ale
také jiné situace (kontakt s lidmi, vlastní úspěch…) Jeho pohyby současně
s pohyby rtů se objevují spontánně a umožňují tak ovlivnit intenzitu
prožitku. Chuťové buňky se aktivují kontaktem horního patra, rtů a vnitřních
stran tváří. Stačí si představit nějakou chuť a okamžitě se na naší tváři začne
projevovat práce mimických a žvýkacích svalů, jako příklad můžeme uvést kyselou
chuť zelí. Produkce slin i typický výraz se bezprostředně projeví.
Olizování
rtů - člověka má několik interpretací, záleží v jaaké situaci se
zrovna člověk nachází. Pokud uvidíme člověka, který si olizuje rty při pohledu
na jídlo, je jasné, že nás napadne, že má buďto hlad, nebo dostal jen chuť při
pohledu na velmi dobře vypadající zákusek. Druhý případ je též spojen
s jídlem a to v případě, že jsme po něm. Velmi dobře všichni známe
větu, že „se po tom olizoval“. Zde nám pohyb jazyka a stálá aktivizace
chuťových buněk dokáže prodloužit chuťový požitek. A poslední případ olizování
rtů přichází v době, kdy je nám osoba nebo situace ve které se nacházíme
velmi příjemná, tzv. si ji vychutnáváme. V případě osoby, se nejvíce jedná
o nalezení sexuálního objektu, který si snažíme co nejvíce vychutnat. Pokud se
jedná o situaci, jež nás donutila olizovat si rty, znamená to, že si libujeme
v postavení, v němž se nacházíme. Je tedy nutné rozlišovat při
rozhovoru, kam směřuje. Mohlo by totiž dojít k poněkud nepříjemné situaci,
kdy bychom si tento signál vyložili špatně. Jako příklad uvedu, že se jednání
blíží ke konci a vypadá to tak, že to dopadne podle představ protějšku a začne
si svou výhru předběžně vychutnávat. My se však uchýlíme ke špatnému vyložení
tohoto gesta, a pokud bychom najeli na tuto hru, je jasné, že by to mohlo dojít
až k velkému neporozumění.
Pevně
sevřené rty- signalizují neochotu sdělení vlastního prožitku
Rozechvělé
rty – mají lidé před nastupujícím pláčem, či když nás pohltí strach.
Zároveň je to ovšem známka zimy, ta se dále projevuje modráním rtů.
Vycenění
zubů – si každý jednoznačně spojí s agresivitou. Stejnou grimasu
můžeme vidět u zvířat.
Vyschlá ústa – tento jev pravděpodobně znají všichni, kdo byl nucen
vystavit se nějakému psychickému napětí. Často se pak nalézáme v situaci,
kdy se nutně potřebujeme napít vody. Asi každý zná pocit trémy, který byl právě
takto doprovázen. Též to můžeme často sledovat například v televizních
soutěžích, kdy je tam pro soutěžící většinou připravena sklenka. Pro soupeře to
často může být dobré znamení, protože mu tím napovídá, že osoba se nalézá
v jakési nouzi.
Nadměrná
produkce slin – tedy jedná se o opak vyschlých úst, ale má to kupodivu
stejné příčiny. V této variantě je ale snadnější daný problém „spolknout“.
V obou výše uvedených případech
polknutí znamená potřebu potlačit emoci, kterou v danou chvíli velmi silně
prožíváme. Polknutí zde usnadňuje zvládnutí emocí a zamezení jejich výstupu na
povrch.
Pohyb
koutků směrem nahoru – si snad všichni spojíme s úsměvem. Úsměv je
spojen vždy s něčím příjemným. S radostí nebo nás též může velmi
příjemně povzbudit k učinění nějaké věci. Úsměv si však nesmíme plést se
smíchem. Úsměv, jak již bylo řečeno, má kladnou hodnotu. Smích však může být
zneužit k výsměchu – a pokud jsme jeho terčem, víme, že to není rovna
nejpříjemnější. Smích je pro nás branou k uvolnění svých silných emocí.
Pohyb
koutků směrem dolů – značí přísnost. Ta jde ruku v ruce s konáním
jedince, který silně prožívá vlastní ego, zdůrazňuje vlastní významnost. Tento
pohyb můžeme často vidět u rodiče kárající dítě nebo důležitých vůdců země
apod.[4]
5.1.1.4. Dolní čelist a brada
Brada ačkoli si to plně neuvědomujeme, se
podílí na důležitých procesech. Přijímání potravy, řeč. Spoustu mimických
výrazů, pro které využíváme ústa, bychom bez brady nemohli ani dělat. Vyjádření
emocí pomocí brady nám umožňují žvýkací svaly.
Agrese
– je dávána najevo vysunutím vpřed. Když zkusíme na někoho zavrčet,
vyceníme zuby a zároveň s tím se spodní čelist vysouvá vpřed.
S agresí je též spojeno kousání, pevné scvaknutí čelistí ji umožňuje
vybudit a uvolnit jí cestu.
Poklesnutí
brady – značí silný emoční náraz, který nás úplně ochromil, a nejsme
schopni nijak reagovat. K podobnému ději dochází při skutečném úderu do
hlavy, kdy z důsledku ochromení organismu dochází k poklesnutí brady.
Zasunutí brady – v nás vyvolává pocit, že daný jedinec není schopen
se vyrovnat s přijímáním ani projevováním agresivity. Ovšem ne vždy je
dobré dělat unáhlené závěry.
Pohyby
brady při sexuálním aktu – pomáhají vybudit v sobě větší chuť a
posilují intenzitu prožitku. Je třeba však dbát na synchronizaci pohybů a
intenzitu prožívané slasti. Tam kde se intenzita prožitku a pohyby rozcházejí
(např. pohyby jsou výrazné, ale inenzita prožívání je nízká, či obráceně, kdy
je impuls silný, ale morální bloky – z toho vyplývající tělesné bloky- mu
nedovolí se projevit) se jedná buď o mechanické pojetí sexuálního aktu či
slabých impulsů vysílaných k partnerovi.[5]
5.1.1.5.
Oční kontakt
Oči jsou smyslový
orgán, který nám umožňuje získávat většinu informací o okolním světě, pomáhají
nám tedy nejlépe se orientovat a poznávat svět.
Oči hrají velmi silnou roli
v sociálním kontaktu, když se setkají pohledy dvou lidí, okamžitě nastává
zintenzivnění prožitku. Dalo by se říci, že vzájemný kontakt nastává až ve
chvíli, kdy se pohledy dvou lidí střetnou. Často se však nacházíme
v situacích, kdy potřebujeme oční kontakt přerušit. Často z toho
můžeme usuzovat, že nám tím dává najevo, že nemá o kontakt zájem a chce ho
raději ukončit. Samozřejmě často to tak je, ale je mnoho dalších důvodů proč se
potřebujeme odpoutat od pohledu toho druhého.
Hladina intenzity prožívání se očním
kontaktem zvedá. Tato potřeba být v kontaktu s druhými lidmi je
základní, stejně tak je přirozené střídání fáze udržování a přerušování
kontaktu. Zvyšování intenzity se může stávat obtížně zvladatelnou až
nesnesitelnou, a pak přichází potřeba oční kontakt přerušit. Důvodů je několik.
Lepší
formulace myšlenky – při potřebě se soustředit a snaze co nejlépe říci
vlastní myšlenku je spontánní reakcí přerušení kontaktu. To nám umožní vrátit
se zpět k sobě a formulovat přesně svou myšlenku.
Únava očí – Upřené koukání druhému do očí se dříve či později stane
psychicky vyčerpávající. Udržování přímého očního kontaktu je namáhavá práce,
která nás oslabuje.
Vrátit
pozornost zpět „domů“ – Skutečnost, že zrakový kontakt nás „vytahuje“ ven
k vnějším objektům, často přináší únavu nervového systému a my pociťujeme
potřebu vrátit se zpět „domů“ – k sobě. To nám umožní přerušení kontaktu
nebo jen zavření očí na dobu delší než je jen mrknutí oka. Nerespektování této
potřeby může vést k podrážděnosti a poruchám koncentrace. Dobře je to
vidět u lidí, kteří v práci sedí u počítače a po návratu domů se dívají na
televizi. Jejich pozornost je neustále směrována do virtuálního světa
vyžadujícího neustále přijímání nových podnětů a jejich zpracování. Vnitřní
neklid, podrážděnost a netrpělivost prozrazuje těkání očima.
Jako první věc při kontaktu vnímáme
výše uvedený oční kontakt. Druhý signál, který silně vnímáme je rozšíření
zorniček.
Rozšířené
zorničky – značí otevřenost, pozitivně prožívanou emoční angažovanost,
zvýšenou vnímavost a zájem o druhého člověka. Můžeme je vidět u milující osoby
v intimních chvílích i v očích osoby, plně se soustředící na řešení
problému a pozitivně naladěné.
Zúžené zorničky – nemusí vypovídat o úplném opaku, ale může být jen kritičtější nebo se snažit udržovat odstup. Ale samozřejmě se tím nevylučuje ani negativní či emoční plochost.
Pro naše vnímání je přirozeně
příjemnější dívat se do očí osobě s více rozšířenými zorničkami, než když
vidíme jen - lidově řečeno – špendlíkové hlavičky, které nás probodávají
pohledem.
5.1.1.6 Oční pohyby
Spousta experimentů a tím získaných poznatků
ukázala, že je spojení mezi očními pohyby a aktivací hemisfér. Podle toho kam
se díváme, můžeme zjistit, jak přijímáme skutečnost, jak ji zpracováváme a jak
ji reprodukujeme. Podle pohybu očí zjistíme dominanci auditivního, vizuálního
či kinestetického analyzátoru. Ačkoliv dominuje většinou jen jeden,
k dispozici máme všechny tři.
Vizualizace - k její aktivaci dochází při pohledu
vzhůru. Ten nám umožňuje stimulovat vizuální paměť, představy a konstruování
skutečnosti. Člověk, který má jako hlavní vizuální aktivátor si vybavuje
nejlépe malebnost místa na dovoleně, či přesné místo v knize, kde byla
napsána nějaká věta. Student ve škole si často vybaví, stránku a umístění
potřebné informace i jakou barvou to má podtrženo, bohužel často si nedokáže
vybavit napsaná slova.
Auditivní
analyzátor – mají lidé, kteří se snaží vybavit si odpověď tím, že se ji
snaží říci nahlas. Tento člověk se často dívá přímo před sebe. Zahledění se
dopředu v tomto případě pomáhá aktivovat sluchový analyzátor a vybavit si
lépe odpověď.
Kinestetický analyzátor – je nejlépe
pozorovatelný, protože člověk, který ho má dominantní se neustále nějak hýbe,
gestikuluje rukama, s jejichž pomocí se snaží naznačit odpověď a vybavit
si příslušná slova. Zároveň se přitom často dívá na zem – tam se snaží přečíst
si odpověď.
Na tvrzení, že člověk, který lže, se
dívá na strop, je něco pravdy. Pomocí vizuální složky se totiž snaží
vykonstruovat nový obraz reality. Nemůžeme ale všechny házet do jednoho pytle.
Pokud totiž narazíme na člověka, který má dominantní vizuální analyzátor a my
se ho zeptáme, co dělal včera večer, přirozeně se podívá směrem vzhůru.
Rozhodně to není signál, podle kterého bychom okamžitě mohli usuzovat, že nám
nechce říct pravdu. V tomto případě musíme být s úsudkem velmi
opatrní.
V emočně
vypjatých situacích - kdy na nás autorita chrlí různé výčitky, skloníme
hlavu a zadíváme se do země. V tomto případě prožíváme nejistotu, zda jsme
skutečně, viní nebo ne.
Vyjádření
upřímnosti - je spojováno s přímým pohledem do očí. Pro podvodníky pak
není nic lehčího než tohoto automatického spojování zneužít.
Propustnost
informací – se reguluje přivřením a rozšířením očí. V případě, že
nechceme, aby ostatní poznali, co si přesně myslíme, oči přivřeme.
V opačném případě je máme široce otevřené. Pokud má člověk neustále
vykulené oči, značí to jeho naivitu a nevěřícnost, že se věci kolem něho dějí,
tak jak se dějí, i když se jedná o běžné situace.
Zúžení průzoru spolu s pomalou
řečí může znamenat též výhrůžku. Spolu s menším pootevřením úst to ale
značí jen něco, co těžko můžeme rozeznat a snažíme se na to co nejvíce zaměřit
pozornost.[6]
Je důležité též dbát na to, kam se
naše oči upírají při rozhovoru.
Obchodní
pohled - pokud máme jednání a chceme
druhého přesvědčit, že nám na obchodě záleží, je dobré si představit na hlavě
obchodního partnera pomyslný trojúhelník mezi jeho očima a středem čela. Pokud
namíříme svůj pohled do těchto míst a neklesneme pohledem dolu, dokážeme si
udržet kontrolu nad rozhovorem.
Společenský
pohled – navodíme při poklesnutí pohledu pod úroveň
partnerových očí. Velmi snadno tak navodíme společenskou atmosféru. V tomto
případě tvoří trojúhelník oči a ústa.
Důvěrný pohled – je vymezen
trojúhelníkem očí a hrudníku, při pohledu z dálky, jde o oblast očí a
rozkroku. Tímto pohledem dáváme zájem o druhého člověka. Pokud zájem opětujeme,
podíváme se na druhého člověka stejným pohledem.
Pohled
úkosem – má dva významy. S úsměvem a mírně zvednutým
obočím vyjadřuje zájem a často i dvoření. Pokud máme ale svraštělé čelo a
koutky úst směřují dolu, jde o nepřátelský, nedůvěřivý či kritický postoj.
Při pohledu musíme vždy dbát na to, co
tím druhému chceme říci. Pokud bychom chtěli pokárat zaměstnance a zvolili
důvěrný pohled, rozhodně to nebude považovat za závažný prohřešek. Pokud
chceme, aby zaměstnanec bral pokárání vážně, je třeba zvolit obchodní pohled.
Přezíravý
pohled – jde o pohled, při kterém se nás člověk snaží vymazat ze svého
zorného pole. Buď o nás ztratil zájem, nudí se nebo se cítí nadřazeně. Lidé při
běžném rozhovoru mrkají šestkrát až osmkrát za minutu. V tomto případě
člověk nechá zavřené oči vteřinu nebo i déle. K definitivnímu vymazání
dojde v případě, že člověk zavře oči a usne. Naštěstí toto se mezi čtyřma
očima stává jen výjimečně. Pokud se protějšek cítí nadřazeně, spojí přezíravý
pohled s mírným záklonem hlavy a upře na nás znechucený pohled. Pokud
během rozhovoru zpozorujeme některý z uvedených signálů, znamená to, že
jsme nezvolili nejlepší přístup a vyvolali tím odmítavou reakci.[7]
[1] Oldřich TEGZE, Neverbální komunikace, Praha, 2003, s. 305 – 308.
[2] Oldřich TEGZE, Neverbální komunikace, Praha, 2003, s. 310.
[3] Oldřich TEGZE, Neverbální komunikace, Praha, 2003, s. 313.
[4] Oldřich TEGZE, Neverbální komunikace, Praha, 2003, s. 315-319.
[5] Oldřich TEGZE, Neverbální komunikace, Praha, 2003, s. 329, 330.
[6] Oldřich TEGZE, Neverbální komunikace, Praha, 2003, s. 320-327.
[7] Allan PEASE, Řeč těla v praxi, Praha, 2001, str. 81,82.
Komentáře
Přehled komentářů
Dobrý deň, Lucia Žitňanská, takmer som prišiel o život, keď moja štvorročná milenka zostala s inou ženou. Každý deň som plakal a triezvy, až kým to nebolo také zlé, že som prišiel o pomoc na internet. A videl som svedectvo kúzelníka, ktorý pomáha dáme menom Denisa Saková, a povedal som, že to skúsim, tak kontaktujem ho za pomoc a vrhá na mňa milostné kúzlo, ktoré používam pri získavaní mojej lásky späť a teraz som šťastná žena. Za to, čo si pre mňa urobil, neprestanem zdieľať tvoje dobré meno ľuďom tam za dobrú prácu, ktorú si pre mňa urobil. Dúfam, že Boh vám žehná, pretože mi pomáhate získať moju lásku späť. Je ideálne, keď som to publikoval v miestnych novinách pre Dr. Amiso v iných, aby som k nemu priviedol viac zákazníkov. , V prípade problémov so zdravím alebo vzťahom, tehotenstva alebo rakoviny, prípadov HIV alebo rozvodu vám vaša spoločnosť odmietne zaplatiť. V prípade akýchkoľvek problémov ho kontaktujte na herbalisthome01@gmail.com a on je jedinou odpoveďou na všetky vaše problémy.
Problémy so zdravím a vzťahmi
( Lucia Žitňanská, 25. 1. 2020 22:52)